Čtvrtý titul v řadě pro Husky.

Datum: 5.6.2014, 18:44
Autor: Miloš Kreps
 

Husovické áčko si v obou finálových utkáních OP I poradilo ve vyrovnaných zápasech s již tradičním finálovým soupeřem z Boskovic a zaslouženě získalo čtvrtý titul krajského přeborníka v řadě. Postřehy ze zápasů poskytl kapitán Ričíííí „Duracell“ Lokos.

BCS Husovice A – TJ Sokol Boskovice 81:75 (21:15, 39:28, 62:43)
F 18 : 26, TH 39/22 : 16/10, trojky 1 (Jelínek) : 5 (Přikryl a Toman po 2, Klimeš), čtvrtiny 21:15, 18:13, 23:15, 19:32
Body: Petřík A. 27, Kozel 16, Macháček 14, Lokos 9, Jelínek 5, Petřík T. A Koláček po 4, Dvořák 2 – Toman 21, Přikryl 17, Kovář 12, Mazáč 8, Balek 3, Malach, Konečný, Hebelka a Školař po 2.
Rozhodčí Jedlička a Anton.
V pátek večer jsme využili volna v naší domovské aréně a předehráli si domácí finálové utkání s odvěkým rivalem z Boskovic. Do utkání jsme vstoupili zodpovědně a brzy jsme se dostali mírného vedení. Před slušnou návštěvou se nám dařila především hra přes podkošové hráče, kteří se prosazovali s jistotou jim vlastní. Špicu skvěle dirigoval uzdravený Jirka „Smólkejk“ Koláček. Když bylo třeba si odfrknout, zajistil to za něj legendární „Jelec“. Při dobré obranné činnosti se nám dařilo přecházet do občasných rychlých protiútoků, díky kterým naše vedení pomalu, ale jistě narůstalo. Při rychlém přechodu do útoku vynikal mladý dravec Adam „Pecháček“. Pod košem operoval náš trenér, vizionář, mentor a psycholog v jedné osobě Alda „Lasička“ Petřík. Skvěle ho podporoval Jenda „Kozlík“ a černoprdelník „Anděl“. Když bylo třeba, nechal borcům odfrknout Pája. Díky předváděné hře jsme se o poločase dostali do dvouciferného vedení. Plán byl jednoduchý, zopakovat v druhé půli výkon z té úvodní a bude vymalováno. Díky přesně dodržovaným taktickým pokynům se nám to zprvu dařilo. Na konci třetí čtvrtky jsme již vedli pohodlným, skoro dvacetibodovým rozdílem. Ovšem v poslední čtvrtce nastal zkrat. V obraně jsme nevěděli kudy kam, v útoku jsme nedokázali proměnit ani ty nejotevřenější střely a soupeř si z našeho vedení začal ukrajovat bodík po bodíku. Chvíli před koncem se naše vedení scvrklo na pouhých pět bodů. Byla to doslova desetiminutovka hrůzy. Snad nejhorších deset minut této sezóny. Soupeř nás demoloval ze všech pozic. Sypal trojky metr za perimetrem, pěknou kombinací nás ovšem dokázal i vyšachovat a vsítit šoupák z pod koše. Po zaznění posledního hvizdu rozhodčích nám moc do řeči nebylo. Pouze „Alda“ věděl svoje a s klidem jemu vlastním spřádal plány do sobotní odvety u „Citróna“.

TJ Sokol Boskovice - BCS Husovice A  67:77 (18:18, 29:38, 56:55)
F 25 : 24, TH 19/14 : 25/17, trojky 3 (Toman 2, Balek) : 2 (Lokos 2), čtvrtiny 18:18, 11:21, 27:16, 11:22
Body: Toman 19, Kovář 17, Školář 12, Klimeš 8, Mazáč 6, Balek 3, Přikryl 2 – Petřík A. 21, Lokos 14, Kozel 12, Dvořák 11, Peřík T. a Macháček po 8, Jelínek 2, Koláček 1.
Rozhodčí Komprs a Bilíček.
Po důkladné regeneraci jsme s půltuctovým náskokem vyrazili odpoledne do Boskůvek. Naše jediné přání bylo určitě nepokračovat tam, kde jsme den před tím končili. Od začátku šlo o vyrovnaný zápas, čemuž odpovídá i skóre po prvním hracím období. Nám se opět dařilo prosazovat především zpod koše, zatímco soupeř cílil ze střední a občas i z delší vzdálenosti. Největším oříškem bylo ubránit Kódla, kterej nás měl načtený z působení v Huskách a trefoval i nemožné a pak taky Peťu Tomana, pro kterého jakoby trojková lajna neexistovala a občas „to“ zvedl hodně velkej kus za. Ve druhé čtvrtce se nám konečně podařilo trochu odskočit a poločasová přestávka nás zřejmě ukolébala. Boskovičáci se do nás hned ze startu druhé půlku zahryzli a zase krájeli bod po bodu, až se dostali do vedení. Toto byl zase šok. Zaplněná galerka hnala domácí do útoku a ti makali na 110%. Nezbylo než sáhnout po jistotě. Tou byl jako již mnohokrát v historii tohoto sportu, Josef „Pepa“ Jelínek. Ač znaven poledním komentováním basketbalu na veřejnoprávní televizi, nechal se přemluvit a na poslední čtvrtku nastoupil. Pod jeho dirigentskou taktovkou jsme si začali opět věřit. Díky několika povedeným akcím se vedení opět přiklonilo na naši stranu a domácí museli v součtu s mankem z předchozího dne opět přidat. Tentokrát jim to ovšem přestalo „lepit“ a to byla voda na husovickej mlejn. Habáni si to podávali pod košem tam a zpět a lehounce zakončovali, občas se někdo trefil zvenčí a chvíli před koncem už bylo jasné, že dojde k opakování loňského scénáře. Ke konci zápasu se na kolbiště dostali i borci z lavky. Jen škoda, že nedotáhli do konce jejich „rychlej protiútok“ (nevím, jak se tam Martin „Švejk“ Bystřický s JKP dostali). Stejně tak je škoda, že JKP v jeho letech neumí vyhodit míč o zem ze zázemí tak, aby se odrážel od palubovky až v hřišti. Je třeba vyzvednout výkon podkošových borců, kteří nás podrželi vždy, když nám teklo do bot. A to jak těm co skoro neslezli z hřiště, tak i těm, co jim čas od času dopřáli voddych. Smekám před účástí naší slovenské akvizice, když na trenál i zápas to má 200 km. Jinak než kladně nelze hodnotit přístup legendárního Jelca. Potrénovat by měl čas od času Adam, ale i to co předváděl po celou sezónu, bylo dostatečné a plně vyhovující úrovni této soutěže. Nelze opomenout spoustu zraněných hráčů, kteří nás podporovali z hlediště a přes mediální sítě. Snad se dá dohromady naše rozehrávačská dvojka Mara „Sichr“ Sichler a bude zase škubat parkety. Stejně tak bychom rádi viděli na place věčného maroda, Libora „Pitomu“ Slámu. Otázkou je samotný návrat pod bezedné koše v případě Kuby „Drápalíka“ a Marysa Horáka, jejichž kolena jsou ve stádiu postupného rozkladu. Díky je třeba vyslovit i Malčovi za těch pár zápasů co přiložil svoji bolavou ruku k dílu. Na play off se jako každý rok vynořil ze svojí volejbalové nory i Jarda Fenderka. I jemu dík za návštěvu jednoho trenálu a dvou zápasů. . Stejná četnost návštěv byla letos evidována u robota a nesmlouvavého bonvivána Martina „Švejka“ Bystři. U něj je třeba ocenit především pečlivou práci u stolku časoměřičů a taky mentální podporu týmu a verbální výpady vůči komukoli. Všichni doufáme, že minimálně na jedno utkání se přestrojí i v příští sezóně a předvede jeho tradiční mazurku, skajhuky a trojky z pochodu.
Chtěl bych zde ocenit i hru a přístup soupeřova týmu. Řekl bych, že celé dvojutkání bylo odehráno v duchu fair play a jednalo se o důstojné zakončení sezóny z obou stran. Takže i do Boskovic přejeme pořádnou oslavu a řádný odpočinek přes teplé letní měsíce.
V neposlední řadě děkujeme všem fanouškům našeho týmu za jejich podporu v další mistrovské sezóně. Je vidět, že naše zápasy táhnou, letos se návštěvnost zvýšila průměrně o 300%. Po sečtení všech „prodaných“ vstupenek na finále se průměrná návštěva v této sezóně vyšplhala na 7,5 člověka na mistrovské domácí utkání.
 
 

GENERÁLNÍ PARTNER

generální partner ČBF Jižní Morava LIVEBOX - živé přenosy na internetu